Články

Články pro inspiraci a zamyšlení


Sloupek

04.05.2017

Opět se blíží LETNÍ PŘÍMĚSTSKÉ TÁBORY

Nevíte, co s dětmi o prázdninách, nemáte zajištěné hlídání? Nebo jen chcete dítěti zpříjemnit prázdniny týdnem plným dobrodružství, her, zábavy a výletů po zajímavostech Ostravy? Již…

Číst dále

Články Ženský Davos

Ženský Davos

autor: Hana Moualla

Publikováno: 13. 9. 2011

Autorka je novinářkou několika serverů např. www.rodina21.cz, žije střídavě v Turecku a Česku, tento článek napsala výhradně pro náš server www.institutprozeny.cz za což jí moc děkujeme a vážíme si toho!!!

Pocity, se kterými přijíždím na summit, kterému se přezdívá „ženský Davos“, se dají nejlépe popsat jako velká tréma malé prvňačky. Směs očekávání a napětí. Proč? Získat akreditaci na tuto akci trvalo celkem 3 měsíce. Přišla schválená hodinu před zahájením tiskové konference. Nevzdala jsem to, ani když to znamenalo vrhnout se do nikdy nekončící dopravní zácpy v části Mecidiyeköy v Istanbulu. Úsek je denně ucpaný od brzkého rána. Přesto vidina „Global Summit of Women 2011“, je silnější než pud sebezáchovy. Kdo jiný by se vrhal do davů, které vás odnáší silou vichřice zcela jiným směrem, než toužíte. Tohle je ale Turecko...  Země s rozvíjecím se ekonomickým potenciálem a země hrůzostrašné dopravy.


Ředitelkou Summitu je Irene Natividad, která byla v roce 2004 vyhlášena mezi 21ti lídry pro 21tého století (21 Leaders for the 21st Century - Women’s eNews) a v roce 1997 byla zařazena mezi 25 nejvlivnějších pracujících matek (25 Most Influential Working Mothers - Working Mother Magazine). Je to žena, jejíž zájmem je zvýšit povědomí žen o jejich společenské odpovědnosti, zvýšit angažovanost žen pro komunitu a osmělit žen při ucházení se o posty v nejvyšších vedeních firem. Podtextem summitu je: „nalezení řešení k překlenutí 21tého století“. Témat bylo hodně, řečnic a řečníků také (muži nebyli vyloučeni... Jak taktické!). Co se letos řešilo? (Letos summit proběhl v Istanbulu, Turecku)


Fórum bylo zaměřeno prakticky – na výměnu zkušeností a názorů („the best practices“) a Irene Natividad říká: „že, jejím záměrem není následné vytváření zpráv nebo dokumentů, které nikdo nečte“. Summit se odehrává pod patronátem turecké vlády, kterou  reprezentuje ministryně pro ženské otázky Selma Aliye Kavaf (the State Minister for Women Affairs of Turkey), manželka tureckého premiéra Emine Erdogan (v textu uvedená jako„First Lady of Turkey“), ministryně vzdělávání Nimet Cubukcu (Minister of National Education) a ministr financí Mehmet Simsek. Na ministerské úrovní, je zastoupeno 26 států (Turecko, Albánie, Arménie, Bangladéš, Bulharsko, Kamerun, Čína, Kongo, Chorvatsko, Řecko, Honduras, Indonésie, Malajsie, Mexiko, Mongolsko, Maroko, Nový Zéland, Nigerie, Oman, Srbsko, Jihoafrická republika, Jihokorejská republika, Španělsko, Srí Lanka, Uganda, Vietnam). Čestnými (a krásnými) hosty, jsou první dámy Malajsie a Namibie.


Celá nablýskaná akce je zahájena společnou snídaní a pokračuje se „kulatými stoly“ oficiálních zástupců států. Jde o uzavřená jednání. Úvodní představování však sleduji... Spousta barevných oblečků, uvolněná atmosféra... Připadám si jako v holčičím nebi. Součástí Summitu, je prodej výrobků podnikatelek, které přiletěly jako součást národních skupin. Zajímavé, že některé ženy získaly obrovskou podporu (Malajsie,Bangladéš, atd.) a jiné státy ani neposlaly novináře (přitom spolupořadatelem je International Herald Tribune (Francie). Nevím, co si o tom myslet. Fóra jsou skutečně praktická. Žádné plané žvanění, informace jsou přehledně a stručně uspořádány. A z celku mám inspirativní dojem.


Podíl žen v drobném podnikání je prý 80% celosvětově. 85% žadatelů o mikroúvěr jsou ženy. A protože se mi celá ta statistika zalíbila, dozvědala jsem se také, že: „66% světové práce vykonají ženy a přitom vlastní jen 1% světového majetku“.  Další srdceryvný údaj: pokud žena získá možnost pracovat a vydělat, 90% výdělku vrací zpátky do rodiny či komunity. Muž oproti tomu vrací zpět „jen“ 30%. Co z toho plyne? Rozhodně na summitu nikdo nezpochybňuje roli muže, na kterém často leží role živitele rodiny (děti mění rytmus rodiny - celosvětově). Celou záležitost beru jako výzvu ke zvýšení společenské aktivitě žen, práci pro společnost (což je i výchova dětí) a zvýšení dostupnosti mikroúvěrů. A dost možná i zplnohodnotnění domácí práce a výchovy jakou součásti života.  
CEO, manažeři a manažerky rozličných firem, během summitu na workshopech, sdílí zkušenosti, jak to „chodí“ v jejich firmách, komentují svoje personální strategie. Valná část z nich apeluje na zvýšení podílu žen v nejvyšším vedení firem. Jsem překvapená, že zde kvóty postrádají tradičně český pejorativní mediální nádech. Opravdu se zde jedná o tom, že ženy ve vedení i veřejném životě (političky), mají zůstat ženami. Jako žena a matka, jsem pak zcela oslněna, charismatickou ministryní Shahrizat Abdul Jalil (Minister od Women, Family and Community Development, Malajsie). Její slova hladí. Mluví o tom, jak se realizovala a zůstala přitom matkou a manželkou. Její apel zní: „Přesvěčte svého muže, že váš úspěch, je jeho úspěchem a budete šťastná.“  Ženy aplaudují. I zdánlivě inertní Korejky. „Musíte mluvit o tom, co chcete. Musíte podstoupit rizika, převzít vedení, nečekejte, až vás zavolají, běžte tam, kde se něco děje.“ A v závěru už zatlačuji slzu i já... „Na snění není nic špatného. Ženy mají právo být  úspěšné.“  Tyhle rady zní reálně. Reálně pro ženu, která chápe, že je žena, nikoliv jiná verze muže. A na to bychom měly myslet. Na realizaci snů opravdu není nic špatného...


Hodně se mluví o „skleněném stropu“, sladění rodinného života, efektu „neviditelné ženy“ (např. ženy v továrnách pracující na stereotypní a „neviditelné“ práci) nebo o negramotnosti. Velmi mne zaujal program „Snowdrops“ (Sněženky), což je studijní nadace pro turecké dívky v jihovýchodní části Turecka. Ročně poskytnou několik tisíc stipendií a mění život celé komunity. Chtělo by se mi říct, jako Greg Mortenson, ředitel Středoasijského institutu (zrovna nezažívá nejlepší roky...). Snad mu dějiny poděkují spíše za výstavbu mnoho škol pro dívky ve Střední Asie, než  ho proklí za údajné nepřesnosti v jeho knize Tři šálky čaje (Three Cups of Tea). Promítaná videa i živá diskuze směřují k tomu, že bez vzdělání se nikdo nikam nedostane. A nemyslí se tím jen to klasické školní, nýbrž celoživotní.


O rovnosti se zde nehovoří jako o tom, že muži a ženy mají nárok dělat totéž, ale že se pohybují v rámci svých biologických úloh svobodně a společenost je takto akceptuje. Přínos v rozmanitosti. Ale to už odbíhám spíše ke svému subjektivnímu názoru. Potkávám celou řadu zajímavých žen. Je skvělé být součástí a cítit tu skvělou atmosféru. Kdybych chtěla začít podnikat, určitě bych jela na summit i další roky. Desítky kontaktů, nápadů... A pochopení. Je to skutečně holčičí záležitost. Nebo spíše ženská? Holčičky ještě nic moc netuší o ladění práce a vyzvedávání předškoláka ve tři odpoledne... Ani o šancích nalézt flexibilní pracovní úvazky... No a je to dobře. Není nutné znát všechno předem. Možná právě proto se podaří další generaci žen vychovat opravdové muže a ženy, takové, co do nového tisíciletí zahodí stud a sebevědomě budou řídit svoje podniky a vychovávat děti. Přesvědčila jsem se zde, že to sladit skutečně jde.


Závěrečný ceremoniál uzavírá opět Irene Natividad a dojatá první dáma Namibie, paní Penehupifo Pohamba, která pláče dojetím, mluví o tom, že tohle je její první cesta na takovou událost (a já si myslím, že i do zahraničí) a vyzývá ženy, aby přinesly změnu. Irene Natividad, je také dojatá, zřejmě jako my všechny cítí, že projev v angličtině, je pro paní Penehupifo Pohamba obtížný, a přesto formuluje svoje myšlenky hladce... Je to jako slyšet vedle u stolu šeptat turecké studentky: „řekni jí, že se mi líbí její  šaty.“ Vyzývají studentky jednu, která umí dobře anglicky, aby se domluvila s jinou cizinkou. Těžko říct, co je pro mne větší zážitek, jestli tyhle střípky „z běžného života“ nebo příchod generálního tajemníka OSN, Ban Ki Moona. Ochrankou se to jen hemží, ale on vklidu pronáší svůj projev o tom, že v mnoha zemích jsou ženy „druhořadými občany“, „že je třeba naplnit mezery počtu žen v politice, že nestačí je posadit ke stolu, pokud nikdo okolo nenaslouchá“. Jeho cílem je prolomení „skleněného stropu“ a vyšší angažovanost mladých lidí, žen jako zástupců občanské společnosti. Odkaz je jasný – rovnováha. A to je nakonec to, o co se (snad) všichni v životě snažíme.
Létat můžeme opravdu všechny...

Další zdroje informací:
Irene Natividad: http://www.globewomen.org/natividad/natividad.htm
Nadace Grega Mortensona: https://www.ikat.org/2011/06/01/in-defence-of-dr-grek/?fromFrame=
O nadaci Sněženky: http://www.turkcell.com.tr/en/AboutTurkcell/corporateresponsibility/snowdrops nebo http://www.cydd.org.tr/

Foto, text: Hana Moualla
www.moualla.estranky.cz